nebo

$prt = explode(‚.‘, ‚194.108.129.194‘);

$ip = 16777216*$prt[0] + 65536*$prt[1] + 256*$prt[2] + $prt[3];

O tom, že zvuk je dost potichu víme a pracujem na tom. Ale kvuli kvalitě se v tomhle screencastu nedá dát o moc víc nahlas. Takže příště.

Unspecified error (0×80004005)

žádná větší konkretizace, než že se jedná o chybu při spouštění fast-cgi modulu php vás už nečeká. Dlouho jsem hledal v čem vůbec problém vězí a jaké je jeho řešení, nakonec jsem příčinu našel a to ve standardních limitech FastCGI.

IIS7 obsahuje jeden drobný, nepěkná věc – totiž modulům hlídá maximální čas vykonávání, ale hlídá ho i ve chvíli, kdy teprve přicházejí request data. A protože většina uživatelů není schopná odesílat soubory rychlostí páteřní linky, překročí časový limit a php je násilně ukončeno ještě dříve, než se spustí vykonávání vašeho skriptu.

Řešením je úprava konfigurace IIS a nastavení časových limitů ručně – to bohužel nelze provést přes grafické rozhraní, ale modifikací konfiguračního XML souboru:

c:\windows\sys­tem32\inetsrv\con­fig\applicati­onHost.config

(budete potřebovat administrátorská práva, takže ve Windows Vista / 2008 je třeba editor spustit jako správce)

tam naleznete řádek:

<application fullPath=„C:\PHP5\p­hp-cgi.exe“ />

nebo jemu velmi podobný a upravíte jej na následující:

<application fullPath=„C:\PHP5\p­hp-cgi.exe“ requestTimeou­t=„3600“ />

tím nastavíte limit na zpracování požadavku na jednu hodinu. Teď už stačí jen restartovat IIS, aby se nová nastavení načetla.

Pokud potřebujete nastavit i čas běhu skriptu, případně zvýšit frontu požadavků na jednu instanci php, je tu přo vás rozšířené nastavení:

<application fullPath=„C:\PHP5\p­hp-cgi.exe“ activityTimeou­t=„3600“ requestTimeou­t=„3600“ instanceMaxRe­quests=„10000“>                 <environmentVa­riables>                     <environmentVa­riable name=„PHP_FCGI­_MAX_REQUESTS“ value=„10000“ />                 </environmentVa­riables>             </application> jen je třeba nezapomenout maximální počet požadavků sdělit i PHP pomocí oné environment variable.

Fatal error: Call to undefined method Memcache::addSer­ver()

Pokud je odpověď ano, mám pro vás jednoduchý postup po nápravu.

Chyba je v tom, že nový ZF je závislý na nejnovějším buildu php_memcache.dll, ten ale není přiložen v distribuci Zend Serveru pro Windows. Stačí si tedy stáhnou non-thread safe verzi pecl knihoven pro Windows ze stánek php:

http://museum.php.net/…ts-Win32.zip

A přepsat DLL knihovnu v adresáři:

c:\Program Files\Zend\Zen­dServer\lib\phpex­t\

Voila! Aplikace běží!

“Requested scripts may not include parent directory traversal (”../”, “..\” notation)”

Tahle práva mě dnes překvapila při ladění shopu. Používal jsem na jednom serveru spoustu věcí na ZENDu, tak jsem si nechal dát ZF do include_path, abych nemusel pokaždé tahat FTPčkem těch10MB (nemam shell access). A ejhle, oni mi upgradovali na 1.7.5 a co se nestalo

Tahle chyba nastává, když vkládáte view s cestou např.: “../partials/muj-partial.phtml”

Řešení naštěstí existuje

$view->setLfiProtection(false);

Po chvíli zlobení a nadávání jsem vygooglil tento článek:
Zend Framework 1.7.5 Released – Important Note Regarding Zend_View
53.6.1. Migrating from versions prior to 1.7.5 v manuálu Zend Frameworku

Včem je problém?

V PHP, jako obvykle :o) PHP totiž standardně použije pro upload adresář c:\windows\temp, který má ale v nových Windows podstatně zesílené nastavení zabezpečení a díky špatně napsaným funkcím v PHP se tato bezpečnostní nastavení přenášejí dál.

Co s tím?

Řešení je více než jednoduché, osobně za nejlepší považuji vytvoření nového adresáře s přístupovými právy pro NETWORK SERVICE (např. c:\temp\uploads) a jeho nastavení v php.ini a restartování IIS.

Na problémy php aplikací pod windows si pomalu ale jistě začínám zvykat, ale doufám že s tím jak se bude IIS7 a FastCGI PHP rozšiřovat, bude i větší tlak na vývojáře PHP a ti budou nuceni začít pracovat s filesystémem Windows korektně, tam je totiž největší slabina PHP na Windows.

Problém

Rodičovský controller má v sobě většinu funkcionality. Takže třeba pro update stačí načíst data, do proměnné controlleru dát form a zavolat parent::update(). Všechno šlape jako hodinky do chvíle, než je potřeba nějak rozšířit funkcionalitu nad možnosti parent controlleru. Např. přidat nějakou složitou validaci dat, přidat nějaký ruhý form, atp. V tu chvíli se na první pohled zdá, že jediná šance je zkopírovat kód parent controlleru a udělat v něm potřebné úpravy. A docela dlouho sem to takhle (prasecky) dělal.

Řešení

Do chvíle, než mě Martin Hujer upozornil na to, že se na tohle dají hezky použít hooks! :) Ne že bych je neznal už dřív. V ZendFrameworku je používám dnes a denně např. ve FrontController pluginech (dispatchLoop­Shutdown, preDispatch, …). Ale vůbec mi nedošlo, že bych je mohl použít.

Coto, toto?

Cože to ty hooks jsou? Pro neznalé: Hooks jsou procedury, které nalepíte někam doprostřed kódu a ve zděděné třídě do nich pak napíšete co potřebujete, aniž byste museli měnit rodičovskou třídu. Pochopitelné? Moc ne, že.

Příklad pomůže.

Původní zdrojový kód

// ParentController
function updateAction()
{
  //nějaký kód co nastavuje třeba form, title, oescapování, atp.
  $this->view->headTitle('test');
  //semhle bych chtěl vložit nějaký svůj kód
  $this->_model->update($this->_data);
  //nějaký další kód
}

Zdrojový kód s hooks

// ParentController
function updateAction()
{
  //nějaký kód co nastavuje třeba form, title, oescapování, atp.
  $this->view->headTitle('test');
  $this->_beforeUpdate();
  $this->_model->update($this->_data);
  $this->_afterUpdate();
  //nějaký další kód
}

protected function _beforeUpdate(){}
protected function _afterUpdate(){}

//IndexController extends ParentController
protected function _beforeUpdate(){
  //tady si můžu zavolat co potřebuji a provede se to
  //před updatem DB
  //např.:
  $this->_data['date'] = '2009-01-01';
}

A tak by mi spoustu času ulehčilo, kdybych měl v kontextovém menu něco jako “Start Eclipse Workspace here”. A posléze jsem na to přišel a taky se o to podělím.

Eclipse se spuští s určeným workspacem pomocí parametru data. Takže si nejdříve připravíme cestu, kterou budeme Eclipse spouštět. U mě je to “c:\Program Files (x86)\eclipse\eclipse.exe”, nakonec připojíme parametr data a %1, které se nahrdí cestou – tedy “c:\Program Files (x86)\eclipse\eclipse.exe -data %1″. A nyní ta zajímavá část.

Kontextové menu složky najdeme v registrech. Takže si spustíme regedit (ve Vistách musíme mít admin privledges). Najdeme si větev “HKEY_CLASSES_ROOT\Directory\shell\”. V ní jsou jednotlivé položky. Do větve přidáme větev “Eclipse.OpenWorkspaceHere”. Poklepáním na “Výchozí” v pravé části nastavíme výchozí hodnotu – to bude text, který se objeví v menu. Pak do vytvořené větve vložíme větev “command” a do její hodnoty “Výchozí” vložíme připravenou cestu k eclipse. Tada ! Hotovo

Případně, pokud chcete komfortnější variantu, tak si vytvořte soubor Eclipse.reg a do něj vložte:

Windows Registry Editor Version 5.00

[HKEY_CLASSES_ROOT\Directory\shell\Eclipse.OpenWorkspace]
@="Open Eclipse Workspace here"

[HKEY_CLASSES_ROOT\Directory\shell\Eclipse.OpenWorkspace\command]
@="c:\\Program Files (x86)\\eclipse\\eclipse.exe -data %1"

Samozřejmně upravený – se správnou cestou. A pozor na zpětná lomítka

UPDATE: Můžete si stahnout hotový .reg soubor.

eclipseopenworkspace.reg

Kvalita záznamu je poněkud slabší a zvuk je malinko out-of-sync (zvlášť ke konci), ale to se do příštího dílu změní. Případné náměty na další témata pište do komentářů.

Potom, co jsem screencast dokončil a překomprimoval jsem si všimnul, že sem zapoměl zmínit to hlídání init() metody. Takže to zmíním tady:

class IndexController extend My_Controller_Restricted{
    public function init(){
        $foo = 'bar';
        /* Tady chceme nějaký náš kód, jenže tím jsme přepsali
         * metodu init() v původním controlleru, takže je třeba jí
         * ještě zavolat.
         * Pokud by se měl init vykonat pouze po přihlášení, tak musí být
         * parent::init() na začátku !
         */
        parent::init();
    }
}

• PHP: http://php.interval.cz/…i-oop-v-php/
• Pascal: http://www.sweb.cz/…al/7oop.html
• Teoreticky: http://www.smt.pilsedu.cz/…/Vyt/OOP.htm

Zdrojové kódy ke screencastu budou k dispozici během příštího týdne.

Zamyšlení: K čemu vlastně používat sub-domény?

Použití sub-domén jako proměnných součástí adresy je trochu sporné, někteří tvrdí, že je to zbytečné a matoucí, například mě se ale toto dělení líbí – vezměme si jako příklad katalog restaurací, proč by každá restaurace zařazená do katalogu neměla mít pěkné URL složené z jejího názvu a naší domény, vždyť na oné stránce jsou informace týkající se jen jí a restaurace jí může snadno použít jako svou „homepage“…

A jaké že je to slavné řešení?

Řešení je malinko složitější, spíše tedy na technické provedení než na pochopení. Musíme totiž GWT „vnutit“ ne sitemap soubor, ale sitemap index. To je vlastně seznam souborů, které se mají načíst a zpracovat. Google ho přečte a všechy soubory v něm obsažené přidá pod hlavní doménu. Sitemap index má následující podobu:

To složitější je, dostat na každou sub-doménu sitemap, který je platný jenom pro ni, já celou situaci řeším generováním XML souborů do speciální složky a poté je pomocí PHP zobrazím, vždy tedy jde o umístění http://subdomena.domena.cz/Sitemap.xml ale aplikace podstrčí správný XML soubor pro danou sub-doménu. Pokud nevíte jak na to, připravil jsem v PHP malý soubor (download na konci článku), který toto vyřeší za vás. Vy jen generujete XML do složky sitemaps (subdomena.xml), tento skript nasadíte přímo do rootu vaší stránky a nasměrujete na něj pomocí mod_rewrite soubor sitemap.xml:

Případně budeme sitemap indexem odkazovat přímo na Sitemap.php.

Závěr

Když tedy máme dostupný správný soubor Sitemap.xml na každé sub-doméně a SitemapIndex.xml, obsahující jejich umístění, stačí jej vložit do GWT a počkat až jej Google načte. První se načte Index a poté postupně všechny jednotlivé Sitemapy, to bude trvat nekolik desítek, minut, tak buďte trpěliví – výsledek stojí za to – Google bude přesně vědět které poddomény jsou součástí vašeho webu!

Download: sitemap.zip – třída sitemap, ukázková XML a soubor .htaccess