Na hlavní pobočce se používá (bohužel) Linux, běží na něm několik interních aplikací a hlavně filesystem intranetu (přístupný jako sdílená složka pomocí démona Samby), tedy nějaký EXT. Nový server už běží na Windows 2003 Server for Small Bussiness Server (pro zarputilé zastánce linuxu – ne linux není lepší, není rychlejší a zdaleka toho neumí tolik co Windows, intranetový systém SharePoint Services, Exchange server, VPN, doména, správa uživatelů…vše je jen otázkou „několika kliknutí“, takové pohodlí, množství a kvalitu služeb linux prostě nemá a dlouho mít nebude), tedy NTFS. Překlopit se muselo cca. 120Gb dat z toho nemalá část jsou emaily vybírané démonem a ukládané jako .eml soubory a to konkrétně jako [datum]-[subjekt].eml. Pokud ovšem subjekt emailu obsahoval tabulátor, byl uložen i s ním v názvu. Ani samba ho k mému údivu nepřevede na nějaký „bezpečný“ znak a tak při prostém kopírování na windowsový filesystem na prvním nestandardně pojmenovaném souboru kopírováni spadne.

Je zarážející že vývojaři vymyslí takovou (s prominutím) hovadinu a toto umožní, tabulátor má smysl v textovém dokumentu, ale v jeho názvu nemá co dělat, vždyť většina aplikací a systémů používá klávesu TAB na přechod na další prvek popřípadě „inteligentní doplňování“ v konzoli (linux). V Microsoftu si toto už dávno uvědomili a podobným nesmyslům brání, tab do názvu souboru prostě nejde uložit, přitom ho ale umožňují číst a tím zvyšují kompatibilitu s ostatnímy systémy které nejsou na takové úrovni.

Pro mne to znamenalo napsat si v Delphách jednoduchou aplikaci, která rekurzivní funkcí prohledá všechny adresáře, zkontroluje názvy, připraví si platný název souboru a pomocí něho soubor zkopíruje do cílového místa. Je to škoda, několik hodin strávených kopírováním, hledáním proč to nefunguje a psaním aplikace, která to napraví. Stačilo by kdyby se programátoři linuxových FS zamysleli…tabulátor nemá prostě v názvu souboru co dělat…

Otázkou ale zůstává, jak libovolný prohlížeč donutit spustit právě naši aplikaci s danými parametry. Odpověď je jednoduchá, přesto však ne každý ví jak to provézt – zaregistrujeme ve Windows vlastní „protokol“ a nasměrujeme jeho zpracování na naší aplikaci. Tento postup není nijak komplikovaný a jediné co potřebujeme je textový editor, administrátorská práva a onu aplikaci která bude požadavky zpracovávat…

Praktický příklad

Představte si modelovou situaci, kdy se po kliknutí na odkaz v libovolném webovém prohlížeči (nebo e-mailu) otevře vždy Internet Explorer se zadanou adresou. Vytvoříme si tedy protokol „ieopen://“ kterému budeme předávat celou adresu, tedy formát zadání bude například: „ieopen://http:/­/blog.red-pill.cz/“. Napřed tedy v registrech Windows založíme onen protokol a nasměrujeme ho na aplikaci „c:\Program Files\IEopen\i­eopen.exe“ (při hromadném použití by toto měl do registrů vkládat instalátor podle cesty do které uživatel program instaluje). Lepší je podle mě vytvářet .reg soubory a ty zavádět do registru celé, všechny údaje tak máme ke kontrole připravené před sebou ještě před samotným zápisem. Do souboru protokol.reg vložím zapíšu následující.

[HKEY_CLASSES_RO­OT\ieopen] @=„URL:IE Open Protocol“ „URL Protocol“=""

[HKEY_CLASSES_RO­OT\ieopen\she­ll]

[HKEY_CLASSES_RO­OT\ieopen\she­ll\open]

[HKEY_CLASSES_RO­OT\ieopen\she­ll\open\comman­d]

Všimněte si že zpětná lomítka v cestě jsou zdvojená a že se programu předává parametr %1 který obsahuje onu námi zadanou adresu (včetně ieopen:// na začátku!).

Následuje napsání jednoduché aplikace, která url převezme z parametru a spustí v Internet Exploreru. Zdrojový kód v Delphi může vypadat například takto:

uses
Windows, SysUtils, Dialogs, ShellApi;

{$R *.res}

var
URL: String;

begin
URL := ParamStr(1);

if (StrLen(PChar­(URL))>9) then
begin
URL := Copy(Url, 10, StrLen(PChar(URL))-9);
ShellExecute(0, nil, ‚iexplore.exe‘, PChar(URL), nil, sw_show);
end;

Po instalaci aplikace do správného adresáře a vložení informací do registru se při zadání ieopen:// a adresy vždy spustí pouze Internet Explorer s danou stránkou, vyzkoušet to můžete zde ;o)

Tento postup je vhodný zejména ke spouštění administrativních aplikací, usnadňování práce či technické podpory ve společnostech (například odeslání snímku obrazovky či přizvání it-technika k vzdálené pomoci přímo z intranetu či emailu), ale své uplatnění najde i při spouštění her herních klientů (kdy je například seznam serverů na stránce a po rozklepnutí je ihned spuštěna hra a připojena ke správné adrese) a podobně.

Na závěr přikládám .reg soubor, zdrojové kódy i zkompilovanou aplikaci. Snad vám tento jednoduchý návod pomůže ;o)
DOWNLOAD

Petr